Jak číst etiketu doplňku stravy

Aktualizováno: září 2026

Přední strana obalu je reklama. Zadní je dokument. Tahle jediná věta ušetří většinu zklamání z doplňků stravy — zbývá jen vědět, co vzadu hledat a co jednotlivé údaje znamenají.

Seznam složek je seřazený podle hmotnosti

Složky se uvádějí v sestupném pořadí podle množství použitého při výrobě. Vyžaduje to nařízení 1169/2011 o poskytování informací o potravinách spotřebitelům. Na prvním místě bývá voda nebo nosič, a to, co se propaguje vpředu, může klidně stát na konci.

Jedna výjimka stojí za zapamatování: složky tvořící méně než dvě procenta hmotnosti smějí být na konci seznamu uvedeny v libovolném pořadí. Poslední pozice tedy nemusí být seřazené.

Praktické pravidlo. Pokud se výrobce vpředu chlubí nějakou složkou, najděte ji v seznamu a spočítejte, na kolikátém místě stojí. Vzdálenost mezi slibem a pozicí v seznamu řekne víc než celý obchodní popis.

Éčka nejsou varování, občas ale nesou povinnost

Číslo E znamená pouze to, že látka byla posouzena a v Unii schválena. Věc upravuje nařízení 1333/2008 o potravinářských přídatných látkách. Samotné číslo neříká, zda je přídatná látka přírodní: kyselina askorbová, tedy vitamin C, je E300.

Šest barviv má však zvláštní postavení. Tartrazin (E102), chinolinová žluť (E104), žluť SY (E110), azorubin (E122), košenilová červeň A (E124) a červeň Allura AC (E129) vyžadují na etiketě uvést, že výrobek může nepříznivě ovlivňovat činnost a pozornost dětí. Povinnost plyne z přílohy V téhož nařízení a týká se každé potraviny, která je obsahuje.

Chybí-li tato formulace, přestože je některé ze šesti v seznamu, jde o konkrétní nesrovnalost ověřitelnou za třicet sekund: najděte číslo v seznamu, pak větu na etiketě.

Co smí výrobce slibovat

Výživová a zdravotní tvrzení upravuje nařízení 1924/2006. Zásada je prostá: použít lze jen tvrzení, které prošlo vědeckým posouzením a je zapsané v evropském rejstříku. Všechno ostatní použít nelze, i kdyby znělo opatrně.

Doplněk stravy nikdy neléčí. Přisuzovat potravině vlastnosti prevence, léčby nebo vyléčení nemoci je výslovně zakázáno. „Proti parazitům“, „na játra“, „na tlak“ nejsou přípustné popisy.
„Detox“ není schválený. Tvrzení o zbavování organismu toxinů v rejstříku povolených tvrzení nejsou.
„Probiotikum“ bývá bráno jako zdravotní tvrzení — samo slovo, bez dalšího upřesnění — a jeho užití na etiketě je v řadě členských států zpochybňováno.
Tvrzení o rostlinách jsou pozastavena. U mnoha rostlinných surovin posouzení neskončilo a zůstávají ve stavu „on hold“. Proto jsou popisy bylin v materiálech výrobců tak opatrné a obecné.

Kolik toho je — otázka, která rozhoduje

Seznam bez množství neřekne skoro nic. Dvě etikety mohou uvádět tutéž rostlinu a lišit se v dávce desetinásobně. U rostlinných výtažků hledejte dvě čísla:

Obsah v denní dávce, v miligramech nebo mililitrech.
Poměr extrakce, psaný jako 1:10 nebo 10:1. Zápis 1:10 znamená, že z deseti dílů rostlinné suroviny vznikne jeden díl výtažku — tedy zředěný výtažek. 10:1 označuje koncentrát.

Pokud výrobce vypíše jen rostliny bez jediného čísla, přípravek není s čím srovnat: ani s konkurencí, ani s dávkami popsanými v monografiích.

Odpovědný subjekt, tedy kam půjde reklamace

Na každém obalu musí být jméno a adresa provozovatele odpovědného za informace o potravině. Ten za výrobek odpovídá a k němu směřuje reklamace. Jméno se vyplatí vyhledat v obchodním rejstříku země sídla.

Zabere to minutu a odpoví na otázky, které žádná recenze nevyřeší: zda společnost existuje, od kdy, není-li v likvidaci a shoduje-li se adresa z etikety s rejstříkovou. Otevřít stojí i internetovou adresu vytištěnou na obalu — stává se, že dávno vypršela.

V Česku jeden krok navíc

Doplňky stravy se před uvedením na trh ohlašují Státnímu zdravotnímu ústavu, který vede veřejnou evidenci ohlášených přípravků. Ohlášení není známkou kvality — posouzení účinnosti za ním nestojí —, ale jeho absence je něco, na co se vyplatí distributora zeptat.

Čtyři kontroly u regálu

Najděte každý slib z přední strany v seznamu na zadní.
Ověřte, zda je u některého ze šesti barviv uvedeno předepsané upozornění.
Hledejte čísla: miligramy na dávku a poměr extrakce.
Přečtěte denní dávku a vydělte jí obsah — budete vědět, na jak dlouho balení opravdu vystačí.

Zdroje

Nařízení (EU) č. 1169/2011 o poskytování informací o potravinách spotřebitelům — EUR-Lex, CELEX 32011R1169
Nařízení (ES) č. 1333/2008 o potravinářských přídatných látkách, příloha V — EUR-Lex, CELEX 32008R1333
Nařízení (ES) č. 1924/2006 o výživových a zdravotních tvrzeních — EUR-Lex, CELEX 32006R1924
Směrnice 2002/46/ES o doplňcích stravy — EUR-Lex, CELEX 32002L0046
Evropský rejstřík výživových a zdravotních tvrzení — Evropská komise
Státní zemědělská a potravinářská inspekce — szpi.gov.cz

Tento text popisuje obecná pravidla označování potravin a není právní ani lékařskou radou.